V sobotu 8.3.2021 se konala první terénní akce nově zapsaného spolku Pestré Polabí!
Cílem byla záchrana desítky let neořezávaných hlavatých vrb, z nichž mnohé se již bohužel zlámaly vlastní vahou, či prohráli boj proti rychle rostoucím náletovým dřevinám. Přesto zde je stále co zachraňovat, a proto jsme počkali na správnou dobu, kdy je možné vrby ořezávat, a setkali jsme se v nenápadné obci Hrobice nedaleko známé Kunětické hory. Zde se totiž jen pár metrů od rušné silnice nacházejí několik set-leté zanedbané hlavaté vrby, které zde pravděpodobně ještě pamatují hráz největšího českého rybníku – Velké Čeperky.
Již při prvním pohledu bylo zřejmé, že nás čeká ohromný kus práce. Pás trnitých křovin a náletů tvořených osikami a břízami tvořil několik metrů neprostupnou hradbu. Během několika hodin si s nimi však naše motorové pily poradily, a mohli jsme se tedy věnovat nejdůležitější části dne. Samotný způsob ořezu vrb je velmi zajímavý, ale i podstatně nebezpečnější než klasické kácení. Je totiž nutné nejprve na více než dvou metrovou vrbu vylézt a poté si zde vytvořit alespoň nějaký pracovní prostor. Dále je potřeba postupným krácením dosáhnout délky vrbové patky přibližně 4-7 cm. Takto se postupuje celou vrbou, dokud není zcela ořezána. Během celého dne jsme dokázali ořezat 3 hlavní vrby a osvobodit je od náletu.
Druhá úderná skupina se pustila do sázení nařezaných vrbových kůlů u nedaleké malebné strouhy, kde se nám nakonec povedlo vysadit neuvěřitelných 50 nových hlavatých vrb!
Možná jste si položili otázku. Proč vůbec vrby ořezávat?…
Začněme ze široka. V dřívějších dobách lidé potřebovali v zimních měsících dřevo do kamen a jelikož obvykle vlastnili pouze malý pozemek, potřebovali každičký kousek plochy využít na maximum pro dobytek, či pěstování plodin. Když tedy nemohli mít vlastní les, museli najít jinou možnost, jak získat palivové dřevo. Tím se stala právě vrba. Ta totiž nejen že rychle roste, ale dokáže i neuvěřitelně dobře obrážet, a tak se v české krajině začaly objevovat tak typické výjevy starých mohutných vrb na mezích, či u rybníků, které inspirovaly nemálo krajinných malířů, jakým byl ku příkladu Josef Lada. Ve světě se kresbami hlavatých vrb proslavil například známý nizozemský malíř Vincent van Gogh.
V praxi údržba hlavatých vrb probíhala následovně: Každých 3-7 let chodili místní od vrby k vrbě a vzali si tolik dřeva, kolik zrovna potřebovali. Zároveň ale mohli pod vrbou klidně pást dobytek, či jinak plochu využívat, protože hlava vrby byla obvykle zapěstována až ve výšce dvou metrů, či výš, a tudíž se zamezilo okusu zvířat, která na nové výhony nedosáhla.
Další velkou výhodou pak bylo jednoduché zapěstování hlavaté vrby, na to totiž stačí zakopat do země vrbový kůl a pokud bude mít dostatek vlhkosti, sám obrazí a za pár let již můžete narůstající výhony využívat. Úpadek využívání hlavatých vrb nastal až s náhradou krbů a kamen za radiátory a jiná topná zařízení, a pak především s pomalým vytrácením člověka využívajícího krajinu ke svému užitku.
V dnešní době ale začíná být o palivové dřevo opět zájem a rodinné krby jdou opět do módy. To je nová naděje pro hlavaté vrby i jejich vzácné obyvatele, jakými jsou ku příkladu vzácní dutinoví brouci páchník hnědý (Osmoderma barnabita), majestátní roháč obecný (Lucanus cervus), či třeba entomology často nazývaný létající drahokam zlatohlávek skvostný (Protaetia aeruginosa).
Ovšem hlavaté vrby nevyužívá pouze hmyz, ale i jeho predátoři. Z nich dutiny často osídlují různé druhy netopýrů, či mnoho druhů ptáků, zejména pak sovy, jako dnes již téměř vyhubený sýček obecný (Anthene noctua).
