Milíř (Vysoká nad Labem)
Svahy kopce Milíř byly odnepaměti využívány jako pastviny, louky, ovocné sady a selské lesy. Tato mozaika lesa a bezlesí hostí pestrou škálu živočichů a rostlin a vytváří vhodné podmínky pro přežití druhů, které nedokážou přežít jak v hustém hospodářském lese Chvojenské plošiny, tak i v lánech polí pod kopcem.
Během období socialismu však o zdejší stráně nikdo nepečoval, a tak postupně zarostly křovím a náletovými dřevinami. Největší ranou pro vzácné druhy bylo zalesnění většiny stráně borovicemi v 80. letech. V tomto období zde vyhynuly nejcennější druhy rostlin, mezi něž patřila orchidej vstavač osmahlý, či nenápadný modrý kvítek hořeček brvitý. Zalesnění ale drasticky ovlivnilo i populace zdejších motýlů, přičemž mezi vyhynulé druhy bohužel musíme zařadit okáče metlicového, či třeba modráska rozchodníkového. Ovocné stromy postupně mizely a dnes sad připomínají jen dožívající jednotlivé stromy utopené v borových výsadbách. Cílem snah ochránců přírody ze spolku Pestré Polabí je navrátit stráním původní tvář, a to pomocí postupného převodu borového lesa na extenzivní sady krajových odrůd ovocných stromů.
Proč obnovujeme vysokokmenné sady?
Sady s vysokokmennými stromy jsou ukázkou citlivého využití krajiny člověkem. Původně se na stráních Milíře rozkládaly lesostepní stráně s duby, javory a habry udržované pastvou divokých přežvýkavců. Člověk převedl tyto porosty na ovocné sady s třešněmi, slivoněmi, hrušněmi a jabloněmi. Ovocné stromy zde rostly i bez vlivu člověka, ku příkladu třešeň ptačí, hrušeň polnička či jabloň lesní, jež jsou původní součástí českých lesů. Důležité je poznamenat, že tento způsob využívání území nevedl ke snížení biodiverzity. Naopak, díky většímu rozestupu stromů, oproti hospodářskému lesu, je vysokokmenný sad vhodným stanovištěm pro celou řadu lesostepních druhů rostlin a živočichů, které zde žili ještě před příchodem člověka-hospodáře. Mezi takovéto zástupce můžeme uvést reliktního nelétavého nosatce murdu stepního. Avšak převod na hustou kulturu borovic vedl k ohrožení zdejší vzácné přírody. Zápoj borovic zabraňuje dostatečnému oslunění podrostu. Následné vegetační změny vedou k postupnému vymizení světlomilných druhů rostlin a živočichů.
V neposlední řadě jsou vysokokmenné sady kulturním dědictvím po předcích, které je stále živé a slouží místním i přespolním ke sběru ovoce, které v supermarketech nenalezneme.
Proč obnovujeme světlé lesy?
V horních partiích kopce Milíř se rozkládají stejnověké dubové porosty, které jsou do budoucna ohroženy biotickými i abiotickými vlivy. Spolek Pestré Polabí se zde snaží vytvořit charakter světlého lesa výběrného principu, kde díky prosvětlování korunového patra a ořezu větví dochází k postupné přirozené obnově dubu zimního, třešně ptačí, hrušně polničky či jeřábu břeku. Nejvíce nadějné stromy vzácných druhů (jako již zmiňovaný jeřáb břek, či hrušeň polnička) budou oploceny proti okusu zvěří. Postupná přirozená obnova více druhů dřevin zajistí, že budou zdejší porosty odolnější vůči klimatickým extrémů i biotickým škůdcům. Navíc rozvolněný charakter doubravy podporuje světlomilné organismy, které jsou vázány na bylinný podrost. Naopak pokud by obnova zdejších porostů probíhala pomocí holosečí, hrozí riziko eroze a následná umělá obnova sazenicemi by vedla k homogennímu porostu, který by byl labilní a neposkytoval by útočiště pro vzácnou faunu a floru.
